Moje cesta k rolfterapii
Řadu let jsem pracovala v médiích. Jednoho dne jsem zjistila, že mě tato práce přestala uspokojovat, že to, co dělám, mě nečiní šťastnou. Trápily mě pocity zbytečnosti a marnosti. Hledala jsem proto činnost, která by mě naplňovala, ve které bych viděla lepší smysl své existence. A tak jsem se po patřičném proškolení stala masérkou. Bylo skvělé začít pomáhat lidem, uvolňovat zatuhlé svaly, dopřávat jim relaxaci.
Po několika letech mě potkalo ohromné štěstí, protože mi do života vstoupila ROLFTERAPIE. Od samotného počátku, kdy jsem se s ní seznamovala, nejprve teoreticky, a pak prakticky, mě zcela pohltila. Touto metodou je možné nesmírně efektivně zbavovat klienty napětí, bolestí, frustrací, vracet jejich tkáním - potažmo jim samotným - svobodu pohybu.
Jakmile jsem zjistila, že se mohu tuto terapii naučit,
neváhala jsem ani okamžik a přihlásila se na výuku. Viděla jsem totiž, jak noblesní
může být držení těla, jaká bezbolestná samozřejmost z něj vyzařuje, když
se cítí dobře. Viděla jsem lidi, kteří jakoby svítili zevnitř. Už tehdy jsem si
řekla: "To chci taky." Pro sebe a pro své klienty. Děkuji s úctou svému
zkušenému učiteli, moudrému a laskavému člověku, který ve mně tento postoj
ještě upevnil. Teď i já mohu rozdávat radost lidem a skrze tuto manuální terapii, díky ní,
jim vracet rovnováhu do života. Být v jistém slova smyslu průvodcem k bráně jejich vlastních širších možností.